Zprávy (251)

středa, 25 říjen 2023 10:42

H2 Challenge Hubálov 13.–14. října 2023 ^Doporučený

Napsal(a) Mgr. Martin Laxa

V pátek 13. října 2023 se naše čtyřicet čtyřka vypravila do Hubálova na závod H2 Challenge, zahajovací díl již třetího ročníku seriálu Hydrogen RC Challenge Cup. Závodní sestavu tvořili Adéla Hrbková, Otakar Klika a Tomáš Vlček. Do Hubálova s námi jela také Lenka Šustrová - tentokrát nezávodila v našich, ale v mezibořských barvách. Kvůli výpadku jednoho ze svých členů nebyl ORLEN Unipetrol Racing Team téměř schopný závodit, a proto Lenka oblékla dres se startovním číslem 56 a Mezibořským pomohla zejména jako řidička.

Onoho pátečního odpoledne se k naší výpravě přidal ještě Jiří Kordanič, člen naší úplně první sestavy. Necestoval s námi jako závodník, ale jako technický komisař, kterého většina zúčastněných poznala už v červnu letošního roku u nás v Litvínově.

Do areálu hubálovského Středního odborného učiliště jsme dorazili kolem šesté hodiny večer. Pozdravili jsme se Hubálovskými a vůbec všemi, kteří přijeli před námi, a vcelku bez prodlévání jsme zamířili do tělocvičny, kde již bylo všechno připraveno pro nadcházející závod. Jako vždy jsme si nejdříve prohlédli dráhu. Hubálovští připravili moc pěkný okruh. Ten na nás zapůsobil převážně rychlostním dojmem, ale později se ukázalo, že to byl pouhý klam – na zdánlivě jednoduché trati se několik ošemetných míst vyžadujících poměrně velkou dávku řidičského umění přece jen našlo.Po prohlídce závodního okruhu jsme se usadili v depu. Trénovat jsme zatím ještě nemohli – museli jsme počkat na příjezd ostatních týmů, na brífink a samozřejmě na oficiální otevření dráhy. Čas, kterého jsme měli dost, jsme proto využili k přípravám našeho závoďáku na večerní trénink spojený s technickou přejímkou.

Krátce po tři čtvrtě na devět byly všechny týmy (až na jeden) na místě, nic tedy nebránilo v započetí brífinku. Závodníci se dozvěděli informace týkající se tréninku i samotného závodu, Jiří Kordanič všechny seznámil s průběhem technické přejímky a v závěru instruktážní půlhodinky Jenda Janíček, hlavní organizátor závodu H2 Challenge, oficiálně trénink zahájil a vozy mohly vyjet na trať.

Jirka si začal postupně volat zástupce jednotlivých týmů, aby předložili svá auta a zdroje energie určené pro závod k technické přejímce. Všechny soutěžní speciály, baterie i hydrostiky byly v pořádku, zbývalo zkontrolovat poslední tým, kterým byl Hydra Racing Plzeň. Zástupci týmu přišli, ruce měli plné závodních baterií i nádržek s vodíkem, jen auto chybělo. Až ve svém depu totiž Plzeňští zjistili, že mají všechno možné i nemožné, ale na závod přijeli bez závoďáku – ten tak trošku zapomněli u sebe doma. S notnou dávkou humoru se s technickým komisařem i organizátorem závodu domluvili, že auto bude ke kontrole přistaveno druhý den ráno. Podařilo se, plzeňský závoďák se do Hubálova dostal téměř ještě před svítáním.

Náš soutěžní speciál jezdil na dráze docela pěkně a dá se říct, že až na jednu výjimku bez problémů. Ota Klika škrtnul o svodidla tak nešťastně, že prasklo pravé rameno (asi ještě pozůstatek z Vegas) a bylo nutné ho vyměnit. Po několika minutách bylo vše v pořádku a mohli jsme trénovat dál. Mysleli jsme si, že to byla poslední oprava a nikoho z nás nenapadlo, jak hluboce jsme se mýlili.

Krátce po jedenácté hodině trénink skončil. Protože jsme stihli auto připravit na druhý den ještě v depu, odešli jsme do svých pokojů a uložili se ke spánku – no, jak kdo, ale to už by bylo z jiného soudku.

V sobotu ráno těsně před osmou hodinou se všichni sešli opět v tělocvičně. Na první pohled však nebylo jasné, jestli se v depech usadili skuteční závodníci, popeláři, nebo pracovníci někdejší společnosti Stavby silnic a železnic. Vysvětlení je jednoduché: pravidla letošního ročníku seriálu nařizují všem, kteří vstupují do dráhy, mít z bezpečnostních důvodů oblečenou reflexní vestu. Proto si ji v některých týmech vzali na sebe úplně všichni a to způsobilo onen zajímavý vzhled.

V osm hodin zahájil Jiří Kordanič poměrně přísnou technickou prohlídku závodních vozů, všechny včetně našeho byly v naprostém pořádku. Pět minut před devátou zazněl pokyn k seřazení aut na startovním roštu v pořadí přesně odpovídajícím umístění jednotlivých dep. Přesně v devět hodin se ozval klakson a čtyřhodinový závod začal. Od začátku řídil Otakar Klika, držel se na třetí příčce. Protože jezdil možná až moc opatrně, propadli jsme se po chvíli o dvě příčky níž. Pak ale sebral odvahu, zabral a za chvilku se naše jméno usadilo v časomíře na jejím čtvrtém řádku a vše vypadalo docela slibně. Tenhle stav ale nebyl setrvalý.

Za chvilku začalo pravé přední kolo podivně plandat a auto se stalo nepojízdným. Po lehkém nárazu do svodidel totiž prasklo pravé rameno přední nápravy. Depo si vědělo rady, a tak po několika minutách mohl náš závoďák opět na trať.

Ota jezdil něco málo přes hodinu, vystřídala jej Adéla. Protože je od přírody poněkud, mírně řečeno, horkokrevnějšího založení, jezdila pěkně ostře – v tabulce časomíry se naše jméno posunulo opět na čtvrtý řádek, na kterém setrvalo až do začátku druhé poloviny závodu.

Pak se stalo něco pro nás zcela nečekaného. Z auta se začaly linout podivné zvuky – na jízdních vlastnostech se bůhvíjak neprojevovaly, ale pro uši to nic moc příjemného nebylo. V depu se ukázalo, že původcem onoho téměř děsivého projevu je prasklý a tudíž uvolněný 3Dtištěný držák elektroniky, který drhnul o zadní kolo. Porucha nepříjemná, ale nikoli fatální, a tak jsme po rychlé opravě mohli závodit dál.

Mezitím převzal řízení do svých rukou Tomáš Vlček. Řídil moc hezky, jezdil svižně, vyrovnaně a klidně. Když už jsme si mysleli, že je všechno v pořádku, auto začalo doslova sténat a nedalo se v požadovaném směru pořádně udržet.

Nic naplat, oprava byla nutná. Dva uvolněné a ztracené šrouby způsobily rozpad klece držící osu zadní nápravy. Náhradní klec i šrouby ve svém inventáři máme, ale jako na potvoru zůstalo obojí doma - takže co teď. Adéla dostala spásný nápad rozpadající se součást podvozku zpevnit zdrhovacími páskami, jenomže ani ty jsme s sebou neměli. Vlastně měli, ale kvůli své nevhodné velikosti nepoužitelné.

Trn z paty nám vytrhl ORLEN Unipetrol Racing Team – fofrpásek (jak my říkáme zdrhovacím páskám) potřebné velikosti měli dostatek, a tak díky nim jsme klec doslova sflikovali, zadní nápravu upevnili a mohli pokračovat v krasojízdě. Tři průšvihy jsme měli za sebou a doufali jsme, že už máme pro tento závod vybráno.

Po příjezdu domů jsme zjistili, že rozpad klece zadní nápravy má na svědomí samotná ocelová zadní osa. Při kontrole jsme si nevšimli, že je lehce – téměř neviditelně - prohnutá (nejspíš další dozvuk Vegas). Kvůli vibracím způsobeným nepatrným průhybem osy se šrouby uvolnily a pak už šlo všechno ráz na ráz.

V poslední části závodu řídila Adéla. Dělala všechno pro to, aby auto, které se po poslední opravě chovalo při jízdě doslova rozpustile, dokázala udržet na dráze a dojet s ním do cíle. Podařilo se – závod jsme nakonec dokončili jako pátí.

Naši přátelé, tým RC RACING Hubálov, které jsme také po očku sledovali, v závodu H2 Challenge zvítězili – o několik kol předjeli spřátelené slovenské Kysucké Strojníky, kteří jsou opravdu silnými soupeři a které hned tak někdo neporazí. Nejen oběma zmíněným, ale i ostatním týmům přejeme, ať se jim v nadcházející seriálové sezóně daří.

Kdo si myslí, že jsme odjížděli domů kvůli našemu umístění otrávení, je na omylu. Jsme moc rádi, že jsme projeli cílovou páskou i přes docela významné komplikace, které nastaly během závodu. Stejně jako bezchybná jízda je totiž důležité udržet auto za jakýchkoli okolností pojízdné, což se nám povedlo.

Velikou radost máme ze závodu samotného. Hubálovští připravili moc pěknou dráhu, stream, o který se postaral Bohuš Belák z týmu Kysuckí Strojníci, fungoval bezvadně, časté technické kontroly během závodu prokázaly, že týmy mají schopnost udržet své soutěžní vozy po celou dobu v dobrém stavu, všichni dodržovali pravidla, a co je nejpodstatnější: závodilo se ve stylu fair play.

Zároveň jsme získali nové zkušenosti – víme, na co dalšího si musíme dát pozor, aby náš závoďák příště zůstal během závodu pohromadě a pokud možno intaktní.

Na závěr bychom chtěli poděkovat našim příznivcům, jejichž podpora nám umožnila přihlásit se do závodu H2 Challenge, potažmo vzato do třetího ročníku celého seriálu Hydrogen RC Challenge Cup. Jsou jimi Nadace ORLEN Unipetrol, firma INELSEV sro, tři dárci, kteří chtějí zůstat v anonymitě, a samozřejmě naše škola, Gymnázium T. G. Masaryka v Litvínově.

O výrobu důležitých součástek pro náš závodní speciál se postaral Ing. Tomáš Baumruk ze Střední technické školy v Mostě.

Všem výše uvedeným děkujeme, jejich pomoci si nesmírně vážíme a budeme se snažit ji co nejvíce zúročit.

Za HC Verva Racing Team 44

Martin Laxa

fotogalerie zde

Číst 240 krát

Zveřejněno v Zprávy

Označeno v

Číst dál...

pondělí, 23 říjen 2023 07:49

Přírodovědný klokan

Napsal(a) Mgr. Štěpán Pešička

Ve středu 11. 10. 2023 se uskutečnilo školní kolo soutěže Přirodovědný klokan. Naši žáci se zúčastnili obou kategorií a za celý okres Most dosáhli vynikajících výsledků: Karolína Jaňovková (2. A) získala v kategorii Junior 4.–6. místo a Kritian Vagaši (kvinta) 7.–8. místo z celkového počtu 362 soutěžících. V kategorii Kadet získala Lucie Kubášová (kvarta) krásné 2.–3. místo a David Fleischmann (kvarta) získal 5. místo z celkového počtu 212 soutěžících.

Všem gratulujeme a děkujeme za skvělou reprezentaci našeho gymnázia.

Číst 283 krát

Zveřejněno v Zprávy

Číst dál...

čtvrtek, 19 říjen 2023 05:44

Exkurze do oddělení Soudního lékařství a toxikologie

Napsal(a) Ing. Alena Popelková

Dne 17. 10. 2023 se studenti třídy oktáva a zájemci ze třídy 4.A zúčastnili exkurze do oddělení Soudního lékařství a toxikologie v Masarykově nemocnici v Ústí nad Labem. Studenti byli během exkurze seznámeni s lékařskými postupy využívanými při obdukci a mnohými dotazy si značně rozšířili obzory vzdělání. Některým z přítomných tato exkurze pomohla při výběru budoucího studia a umocnila jejich rozhodnutí maturovat z biologie.

Jana Koláčková (ktáva)

Číst 392 krát

Zveřejněno v Zprávy

Číst dál...

středa, 18 říjen 2023 09:53

FOKUS VM

Napsal(a) Mgr. Kamila Michňová

Dne 17. 11. se vybraní žáci našeho gymnázia účastnili na pozvání České televize natáčení pořadu Fokus Václava Moravce. O aktuálním tématu chudoby rezonujícím celou společností, zbrani pro populisty, problému nejen pro ekonomy přišli debatovat např. bývalý premiér a guvernér ČNB Jiří Rusnok, odborník na dluhovou problematiku Radek Hábl nebo odbornice na sociální začleňování Edita Stejskalová. Ovšem možnost zapojit se do odborné debaty dostali i studenti v publiku, touto cestou děkuji za to, že výzvu přijali, Lucii Švejkarové ze 3. A a Richardu Wepsovi ze septimy. Není snadné ve světle kamer formulovat dotaz a následně reagovat na odpověď profesionála. Dobrá práce. Máte-li zájem o zhlédnutí dílu Fokusu VM na téma Hluboko do kapsy, pusťte si ve čtvrtek 19. 10. ve 20:00 ČT 24 nebo se ponořte do archivu ivysílání ČT.

Děkujeme České televizi za nezapomenutelný zážitek

Číst 368 krát

Zveřejněno v Zprávy

Číst dál...

pondělí, 16 říjen 2023 16:46

Exkurze tříd oktáva a 4. A do cukrovaru a pivovaru

Napsal(a) Mgr. Olga Šindlerová

V pondělí 16. 10. 2023 se žáci čtvrtých ročníků zúčastnili exkurze do cukrovaru v Dobrovicích a pivovaru v Nymburku.

Cukrovar Tereos TTD Dobrovice je největší cukrovar v ČR. Součástí cukrovaru je také lihovar a bioplynová stanice. Cukrovar je nově rekonstruován, ale výroba cukru probíhá tradičním způsobem. Cukrová šťáva se získává z cukrové řepy, čistí se za použití vápenného mléka a postupně se jejím zahušťováním získává jemný krystalový cukr. Roční produkce je až 180000 t. Žáci postupně prošli jednotlivými fázemi výroby. Součástí prohlídky byla také ochutnávka hotového cukru, meziproduktů - cukerné šťávy v různých stádiích zhoustnutí a odpadního produktu melasy.

Poté jsme se přesunuli do Nymburka. Zdejší Postřižínský pivovar patří v ČR k menším, ale tradičním pivovarům a to především vlastní výrobou sladu. I v pivovaru jsme prošli všechny fáze výroby národního moku a na závěr jsme ochutnali pivo z tzv. nového chmele (čerstvé sklizně z místní minichmelnice).

V obou provozech se nás ujali odborníci – zaměstnanci firmy a jejich výklad byl velmi profesionální a na vysoké odborné úrovni. Z hlediska propojení teoretických znalostí s praxí byla exkurze velmi přínosná, žáci také ocenili možnost zakoupení pivních speciálů, cukru Bridž, sirobu a dalších drobných suvenýrů a výrobků obou firem.

Mgr. Marcela Pivoňková

Číst 267 krát

Zveřejněno v Zprávy

Číst dál...

čtvrtek, 12 říjen 2023 07:54

4.A v Klementinu

Napsal(a) Mgr. Kamila Michňová

V úterý 10. 10. 2023 se naší pravidelné exkurze předmětové komise českého jazyka do Národní knihovny účastnili i žáci druhé maturitní třídy našeho gymnázia. 4. A absolvovala komentovanou prohlídkou historické budovy Klementina, zhlédla projekci dokumentárního filmu o nejvzácnějších svazcích depozitáře Národní knihovny a nakonec pár praktických informací k budoucímu vysokoškolskému studiu: výpůjční fond, meziknihovní výpůjční služba, zakázkové rešerše, online výpůjčky a systém jednotlivých odborných studoven.

Číst 236 krát

Zveřejněno v Zprávy

Číst dál...

pondělí, 09 říjen 2023 10:19

Adaptační pobyt kvinty

Napsal(a) Bc. Karel Klenor

Ve dnech 5. - 6. 10. 2023 se žáci ze třídy kvinty vydali na Klíny, kde strávili se svým novým třídním učitelem dva dny plné zážitků a aktivit. Společně s žáky jsme se moc nasmáli při tvoření loga naší třídy, či při zdolávání místního lanového centra. Třešničkou na dortu byl večer plný her, který jsme si všichni moc užili. Počasí bylo krásné a společný pobyt byl velmi pohodový. Určitě se budu těšit do budoucna na další společné zážitky.

Číst 374 krát

Zveřejněno v Zprávy

Číst dál...

pondělí, 09 říjen 2023 08:49

Vydařený výlet do Francie a Španělska

Napsal(a) Mgr. Jana Šimáčková

Poslední společná foto před odjezdem domů (Monako)

Na přelomu září a října se 44 studentů naší školy vydalo na poznávací zájezd. Cílovými destinacemi byla Paříž, Barcelona a okolí a Monako. Čas jsme chtěli využít na maximum a program měli skutečně nabitý. Studenti tak měli možnost poznat město módy Paříž, kde jsme strávili dva dny a viděli všechny hlavní památky. Vystáli jsme si frontu na Eiffelovu věž, navštívili Justiční palác, baziliku Sacre-Coeur ve čtvrti Mortmartre, viděli jsme také katedrálu Notre-Dame či muzeum Louvre a užili jsme si plavbu po řece Seině.

Z krásné a slunné Paříže jsme vyrazili do ještě slunnějšího Španělska, kde jsme našli prostor nejen na poznávání památek, ale i na každodenní koupání v moři. Ve dvou dnech, které jsme strávili v Barceloně, jsme neminuli samozřejmě hlavní památku Barcelony Sagradu Familii, v níž jsme absolvovali i komentovanou prohlídku, a navázali jsme i dalšími památkami od známého architekta Antoni Gaudího – Casa Milà nebo Casa Batlló. Prošli jsme si hlavní třídu La Rambla či navštívili akvárium. Barcelonu shora jsme si vychutnali na kopci Montjuic, kam nás vyvezla lanovka. Protože stadion FC Barcelona Camp Nou je v rekonstrukci, navštívili jsme místo něj olympijský stadion.

Kromě Barcelony jsme strávili den také v Tosse de Mar plavbou na lodi s proskleným dnem do místních jeskyní a kolem pobřeží. V Blanes jsme poznávali flóru v botanické zahradě Marimurtra.

Se Španělskem jsme se po čtyřech dnech rozloučili a vrátili se do Francie, tentokrát však na den do malebného jihofrancouzského městečka Arles, kde žil nějakou dobu i Vincent van Gogh, a na poslední den jsme zamířili do druhé nejmenší země světa Monaka. Je to luxus na 2 km2 – drahá auta, jachty, pěkné domy, kasino Monte Carlo. K tomu azurové moře…

Celý zájezd probíhal hladce a v pohodě. Mnohé jsme poznali a vrátili se plni zážitků a dojmů. Studenti zvládli celý zájezd bez ztráty kytičky a mají na co vzpomínat. Také veškeré zázemí, jako ubytování, autobus i služby průvodkyně Lenky, bylo fajn.

Číst 317 krát

Zveřejněno v Zprávy

Číst dál...

neděle, 08 říjen 2023 14:37

Světové finále Horizon Hydrogen Grand Prix ^Doporučený

Napsal(a) Mgr. Martin Laxa

V neděli 10. září brzy ráno se naše čtyřicet čtyřka poprvé ve své historii vydala na druhou stranu Atlantiku – v sestavě, kterou tvořili Filip Brabec, Adéla Hrbková, Otakar Klika, Tomáš Malíček, Lenka Šustrová, Tomáš Vlček a vedoucí týmu Mgr. Martin Laxa, jsme odletěli do amerického Las Vegas na světové finále soutěže Horizon Hydrogen Grand Prix.

Na letišti v Praze se k nám přidala Ing. Bc. Lenka Filipiaková z Nadace ORLEN Unipetrol, našeho závodního sponzora. S Lenkou jsme si všichni padli okamžitě do noty - ukázala se jako výborná parťačka, která nezkazí žádnou legraci, a po následujících několik dní jsme ji brali jako jednu z nás.

Cesta z Prahy do Las Vegas přes Frankfurt nad Mohanem uběhla i přes svých 17 hodin docela rychle a můžeme říct, že byla docela pohodlná. Na palubě dálkového letadla někteří z nás poslouchali hudbu nebo se dívali na film, pořizovali úchvatné záběry zejména z přeletu nad Grónskem, ale nakonec stejně všichni aspoň na chvilku usnuli. Bodejď ne – díky zápornému devítihodinovému posunu se nám neděle protáhla na 35 hodin a tak dlouho vzhůru vydrží jen málokdo.

V nevadském centru hazardu a hříchu (na což, jak se později ukázalo, nebyl čas) jsme přistáli přibližně ve 14 hodin místního času. Po přesunu do hotelu Circus Circus, našeho dočasného útočiště, jsme vybalili a připravili auto na technickou přejímku a trénink, které nás čekaly následující den.

V pondělí 11. září jsme v brzkých dopoledních hodinách odešli do Venetian Convention Center, střediska, kde se konala výstava spojená s mnohdy alternativním způsobem výroby elektrické energie a jejím skladováním a kde byl také vyčleněn prostor pro světové finále H2GP.

Před půl desátou jsme se přivítali s přáteli ze Slovenska, týmem Kysuckí Strojníci, a zanedlouho se objevila dáma v černém, která všechny přítomné pozdravila a odvedla do prostoru závodiště. Po chvilce se ukázalo, že je to samotná ředitelka závodu a zároveň jeho rozhodčí.

První, co nás při vstupu do částečného podzemí zvícího lehkého atomového bunkru zajímalo, byla, jak jinak, dráha. Sama o sobě nejhorší nebyla, docela nás potěšila její vizuální stránka. Lehce nás však rozladila dvě poměrně úzká místa a dva sloupy, které dráhou organizátor obestavěl. Proč, nikdo nechápal – jinde bylo místa dost.

Technická kontrola pro nás představovala formalitu - auto prošlo bez jakýchkoli výhrad, a protože byla trať volná, mohli jsme začít trénovat. Auto se chovalo poněkud rozpustile – občas nebylo jasné, jde-li o jízdu, nebo o taneční kreace. Příčina oněch nekoordinovaných pohybů byla skryta v nových mechových kolech – jakmile se jejich povrch obrousil, přilnavost se zlepšila a auto sedělo na koberci jak přibité.

Po tréninku jsme odešli na oběd, a protože devítihodinový posun začal dávat o sobě vědět, odešli jsme do hotelu, abychom si odpočinuli a večer se mohli věnovat přípravám soutěžního vozu na kvalifikační závod.

V úterý 12. září ráno jsme se po deváté hodině opět pěšky vydali na závodiště. Mnozí by se mohli ptát, proč jsme nevyužili místní docela levnou MHD. Odpověď je jednoduchá: když autobus, který by se měl objevit do 15 minut od příchodu na zastávku, přijede za tři čtvrtě hodiny, znamená to, že dorazil včas – proto jsme si cestování touhle skvěle fungující místní dopravou rádi nechali ujít.

Když jsme opět vstoupili do částečného podzemí střediska Venetian Convention Center, zamířili jsme rovnou k dráze. Usadili jsme se v depu a po technické kontrole zaujal Otakar na tribuně řidičů místo, ze kterého bylo na většinu dráhy aspoň přijatelně vidět.

Po jedenácté hodině seřadil organizátor auta před tribunou řidičů a přesně ve čtvrt na dvanáct závod odstartoval. Závod... Spíš demoliční derby. Každý tým se chtěl probojovat do hlavního finálového závodu za každou cenu. Časté – někdy zcela úmyslné - bouračky končící poškozením vozu soupeře byly zcela běžné.

Otakar, který řídil od začátku závodu, jezdil docela dobře, „odladěné“ auto měl „v ruce“ a díky tomu dokázal mnohé srážky objet nebo před nimi zastavit. Samozřejmě, že nemohl dělat nic, když do našeho závoďáku narazil vůz jiného týmu.

Na začátku druhé poloviny závodu jsme zaregistrovali, že naše pořadí nevypadá zrovna nejlépe – usadili jsme se v dolní polovině tabulky. Ota dostal pokyn ke zrychlení jízdy, ale nereagoval - proto ho na posledních asi 30 minut vystřídal Tomáš Malíček. Energie jsme měli dostatek, a proto se nemusel s jízdou bůhvíjak párat. Jezdil pěkně ostře a zároveň poměrně přesně, a naše místo se posunulo na sedmou příčku, na které setrvalo až do konce kvalifikačního závodu.

Zpočátku jsme byli dosti rozmrzelí, protože nebylo jasné, jestli postoupíme do hlavního závodu světového finále, nebo jenom do závodu druhé šance. Na výsledek jsme si museli počkat až do pozdního odpoledne, kdy končil kvalifikační závod druhé skupiny. Napjatí jak struny jsme očekávali verdikt a pro všechny případy se připravovali na nejhorší. Když naše jméno zaznělo ve skupině prvních patnácti týmů, vykřikli jsme radostí – finálový závod byl tedy náš.

Zároveň se vysvětlilo, proč Ota i přes dostatek energie jezdil ve srovnání s jinými řidiči jako ponocný - kvůli silnému okolnímu hluku na závodišti neslyšel pokyny z vysílačky, a nemohl proto na ně reagovat. Tomáš Malíček se naštěstí objevil ve správný čas na správném místě a mohl tak Otu vystřídat.

Odcházeli jsme s velkým pocitem úlevy. Než jsme však závodiště opustili, zastavili jsme se u výstavního stánku nesoucího nám důvěrně známé logo v podobě stylizované molekuly vodíku. Na kousíčku české půdy nás přivítal zástupce společnosti Horizon Educational Ing. Radek Jelínek. Se zájmem si zvenčí i zevnitř prohlédl náš závodní vůz a poté nám ukázal, co všechno se dá vedle RC modelů vodíkem pohánět, a pak jsme si mohli spoustu věcí i prakticky vyzkoušet. Když nám Ing. Jelínek popřál mnoho štěstí v hlavním závodu, rozloučili jsme se a odešli do hotelu. V jednom z našich pokojů jsme podrobili náš soutěžní speciál důkladné údržbě a následně se uložili ke spánku, abychom byli na šestihodinovce fit.

Středa 13. září, den D, nezačal ničím jiným než brzkým odchodem do střediska Venetian Convention Center. Do prostoru závodiště jsme vstoupili těsně před půl devátou a rovnou zamířili k depům, která jednotlivým týmům přidělil pořadatel. Nutno říct, že náš box, jak se depům někdy říká, neměl vztaženo k dráze úplně nejhorší polohu.

Začátek programu závodního dne tvořila již tradiční kontrola soutěžních vozů a baterií. Měli jsme všechno v pořádku, a tak po kontrole funkčnosti čipů časomíry jsme se mohli v klidu připravovat na start.

Přesně v půl desáté, po desetivteřinovém odpočtu, vyrazila auta ze svých startovních pozic pěkně ostře vpřed. Od začátku řídil Otakar Klika a šlo mu to docela dobře. Nejdříve jezdil trochu umírněně, abychom se seznámili s energetickou bilancí, a jakmile jsme o ní získali přehled, mohl na to šlápnout. Asi tak ve druhé hodině vystřídal Otu Tomáš Malíček. Jezdil výborně, ale kvůli přílišnému stresu předal asi tak po půlhodině řízení zpět Otovi. Auto drželo na dráze dobře, ale občas stejně skončilo převážně vinou jiného řidiče na svodidlech. To však nebylo všechno, situace se ještě přiostřila.

Jestli kvalifikační závod připomínal demoliční derby, tak opravdové finále by šlo označit za apokalypsu – při některých srážkách vytvořily závodní vozy poměrně vysoké hromady a dráha občas vypadala jako vrakoviště. I přes to všechno jsme se drželi na osmém místě, což vůbec nebyl špatný výsledek, a možná bychom bývali postoupili ještě o příčku výš.

Jak už to ale bývá, v tom nejlepším se vždycky něco zvrtne. Zvrtlo - po nesčetných silných nárazech prasklo na přední nápravě levé rameno. Jeho výměna si vyžádala asi pět minut, a to nás sesadilo o dvě příčky níž. Nic jsme si z toho nedělali – byli jsme rádi, že Adéla, naše hlavní mechanička, si se vším poradila a především díky ní se náš závoďák vrátil na trať.

Ještě v páté hodině jsme se drželi na desátém místě, ale Ota, který tou dobou už jezdil jak Chiron, zmobilizoval všechny síly a pod jeho vedením se auto s karoserií v designu české vlajky řítilo po dráze jako blesk. Netrvalo dlouho a naše jméno se v tabulce časomíry pohnulo na devátou pozici, kterou jsme si samozřejmě chtěli udržet. Občas jsme trnuli hrůzou, aby se při hrozivě vyhlížející srážce nebo nárazu do mantinelu na voze něco neporouchalo, ale auto naštěstí vydrželo zcela pojízdné, a tak jsme v půl čtvrté odpoledne projeli cílovou páskou definitivně jako devátí.

Nechceme se chlubit a už vůbec ne sami sebe chválit – s určitou hrdostí však můžeme konstatovat, že navzdory poněkud zvláštním podmínkám, které americký organizátor světového finále pro účastníky vytvořil (hlučné prostředí, klaustrofobní depa bez možnosti se více než šest hodin posadit a ze kterých nebylo vidět na trať, přinejmenším diskutabilní kontrola dodržování pravidel a objektivita rozhodčí), jsme v psychicky dost náročném hlavním závodu světového finále nejen odstartovali, ale závod také úspěšně dokončili – dodrželi jsme stanovený cíl. Jako bonus jsme získali umístění v první desítce, což v celosvětovém počtu přibližně pěti set týmů zapojených do soutěže H2GP jistě není nejhorší výsledek.

Po závěrečném ceremoniálu jsme se vrátili do hotelu, kde jsme po krátkém odpočinku zhodnotili škody na našem závodním autě. Nebylo jich moc, ale stály za to. Kola potrhaná, takže je můžeme použít s bídou na trénink, nebo rovnou vyhodit. Řídicí elektronika palivového článku na tom není o moc líp – i když byla v autě uložena na relativně bezpečném místě, odpadlo z ní během nárazů zezadu několik součástek – přesto udržela nějakým záhadným způsobem palivový článek v chodu. Jestli půjde jednotka opravit, netušíme. O karoserii škoda mluvit, hlavně po finálovém závodě je na odpis. Konstatovali jsme, že s tak poničeným autem jsme se už dlouho ze žádného závodu nevraceli.

Ve čtvrtek 14. září jsme měli volno. Dopoledne a část odpoledne jsme strávili opět ve středisku Venetian Convention Center. Podívali jsme se na část závodu druhé šance a pak se rozhlédli po výstavě. Asi nejzajímavějším byl pro nás stánek firmy Hitec – když její zástupci zjistili, čím že se to vlastně zabýváme, věnovali nám tři servomotorky řízení. Jde o poměrně kvalitní výrobky, a tak až bude čas, vyzkoušíme je.

Odpoledne jsme si uvědomili, že čas věnovaný pobytu v Las Vegas se chýlí ke konci a že jsme v tomto městě zatím nic neviděli. Nasedli jsme proto do autobusu a vydali se jižním směrem do nákupního centra nazvaného Premium Outlets. Asi tak za hodinu měli všichni, co chtěli, a tak jsme odešli zpět na stanici autobusu. Spoj, který měl za 10 minut přijet, se ani po půlhodině neobjevil vůbec, a proto jsme pěšky už za tmy došli ke známé tabuli s nápisem Vítejte v báječném Las Vegas. U ní jsme se jako spousta jiných návštěvníků vyfotili a pokračovali severním směrem po ulici Las Vegas Boulevard přezdívané The Strip.

Večerní Strip dokáže udělat na většinu lidí velký dojem – z nesčetného množství barevných neonů, velkoplošných displejů a blikajících poutačů se pomalu točí hlava. Když se k tomu přidají elegantně nasvícené hotely, které vypadají jako známé stavby světa, připadáte si, jako byste se ocitli ve zcela jiném světě. Jedné straně Stripu dominuje např. newyorská Socha Svobody, za ní se do výšky tyčí mrakodrap The Empire State Building, zatímco na druhé straně téže ulice se k nebesům (spíš o něco níž) vypíná pařížská Eiffelova věž a nedaleko od ní stojí benátský Dóžecí palác.

Tahle světelná a zvuková show však není náhodná – jejím cílem je vzbudit v návštěvnících pocit bezstarostnosti a dodat jim odvahu, aby se nebáli vstoupit na tenký led a zkusili štěstí v kasinech třeba v ruletě, black jacku nebo na hracích automatech.

Pomalu nastal čas rozloučit se se Stripem a odejít do hotelu. Společně s osobními věcmi jsme museli sbalit i auto a jeho příslušenství, což nemělo daleko ke hře Tetris.

V pátek 15. září jsme krátce po osmé hodině odjeli autobusem na letiště, odkud jsme přes Los Angeles a Frankfurt nad Mohanem odletěli do Prahy. Po více než dvacetihodinové cestě jsme následující den v šest hodin večer přistáli na Letišti Václava Havla. Vyzvedli jsme si zavazadla, rozloučili se s Lenkou Filipiakovou a unavení, ale plni dojmů jsme vyrazili do Litvínova a Mostu, našich domovských měst.

Za výpravu na severoamerický kontinent jsme moc vděčni. I když jsme většinu času trávili převážně na závodišti a v hotelu, přivezli jsme si z Vegas spoustu zážitků a snad i určitý pocit hrdosti – reprezentovali jsme Českou republiku, jak nejlépe jsme uměli a mohli, a věříme, že sobě ani našim příznivcům jsme ostudu neudělali.

Naši cestu do USA podpořily rovným dílem Nadace ORLEN Unipetrol a Ústecký kraj – bez nich bychom si o Vegas mohli nechat jenom zdát. Děkujeme.

Poděkování patří bezesporu naší škole, kterou je Gymnázium T. G. Masaryka, Litvínov, za řešení drtivé většiny administrativních záležitosti spojených s cestou. Moc si téhle pomoci vážíme.

Ve světovém finále H2GP jsme obstáli také díky součástkám, které pro naše auto vyrobil Ing. Tomáš Baumruk ze Střední školy technické v Mostě. Pane inženýre, děkujeme.

Díky pomoci firmy INELSEV sro a tří lidí, kteří si přejí zůstat v anonymitě, jsme mohli opatřit důležité součásti vybavení a příslušenství našeho závodního auta. Projevené přízně si vážíme a moc děkujeme.

Za HC Verva Racing Team 44

Martin Laxa

fotogalerie zde

Číst 266 krát

Zveřejněno v Zprávy

Označeno v

Číst dál...

středa, 04 říjen 2023 18:01

Pasování 1. ročníků

Napsal(a) Mgr. Zdeněk Kóňa

V pondělí 2. 10. se studenti oktávy, 4. A, primy, 1. A a 1. B zúčastnili pasování prvních ročníků čtyřletého a osmiletého studijního cyklu našeho gymnázia. Samotný akt probíhal v nové tělocvičně během šesté vyučovací hodiny. Noví žáci byli přijati do studentského kolektivu. Nejprve však od letošních maturantů převzali upomínkový certifikát, drobnou sladkost a prošli symbolickým křtem třídní knihou.

Jana Koláčková

Číst 342 krát

Zveřejněno v Zprávy

Číst dál...

Více...

středa, 04 říjen 2023 07:38

Oktáva v Klementinu

Napsal(a) Mgr. Kamila Michňová

V úterý 3. 10. 2023 absolvovali studenti oktávy pravidelnou exkurzi předmětové komise českého jazyka do Národní knihovny. Návštěva Klementina začíná komentovanou prohlídkou historické budovy Klementina, pokračuje projekcí dokumentárního snímku o nejvzácnějších svazcích depozitáře Národní knihovny a zakončena bývá seznámením s výpůjčním fondem, výpůjčními službami poskytovanými nejen vysokoškolským studentům, ale také široké veřejnosti a návštěvou jednotlivých studoven.

Číst 232 krát

Zveřejněno v Zprávy

Číst dál...

středa, 27 září 2023 10:00

Společné zážitky u Vožeháku

Napsal(a) Ing. Bc. Jana Očenášková

Ve dnech 18. - 21. 9. 2023 se naši prváci, žáci tříd 1. A a 1. B, vydali na Plzeňsko, kde v kempu u rybníku Vožehák strávili několik slunečných dní. Protože je vzájemné poznávání moc důležité, zaměřili jsme aktivity na adaptaci v novém kolektivu, na společenské a sportovní hrátky, chvíle u táboráku s kytarou, ale i na toulky po okolí. Nejoblíbenějším cílem se stal sice kožlanský Coop, ale určitě se všem líbila i výprava na daleký hrad Krakovec, kde se natáčel kultovní film Ať žijí duchové, či jen procházky do nejbližší přírody za táborem. Věříme, že se všem pobyt líbil, počasí náramně přálo, péče o nás stála za to a hlavně jsme se všichni ve zdraví vrátili. Učitelé byli mile překvapení a naši noví žáci si rozhodně ostudu neudělali, byli fajn a byla s nimi i legrace. Děkujeme za organizaci a už dnes se těšíme na společnou lyžovačku v Krkonoších.

Číst 341 krát

Zveřejněno v Zprávy

Číst dál...

čtvrtek, 21 září 2023 10:26

Volejbalový turnaj SŠ dívek

Napsal(a) Mgr. Stanislava Trojáková

Dne 20. 9. se naše studentky zúčastnily okresního kola ve volejbalu SŠ. Hrálo se ve dvou skupinách po čtyřech, ve své skupině děvčata zvítězila. V semifinálovém a finálovém zápasu prohrála, takže z turnaje dovezla pomyslnou bramborovou medaili. Děkujeme hráčkám za velké herní nasazení a za reprezentaci školy.

Číst 312 krát

Zveřejněno v Zprávy

Číst dál...

čtvrtek, 21 září 2023 10:22

Bronzoví volejbalisté.

Napsal(a) Mgr. Stanislava Trojáková

Naši volejbalisté se zúčastnili středoškolského turnaje, který se konal v Mostě dne 19. 9. za účasti sedmi škol. Ve své skupině skončili na 2. místě, v semifinálovém utkání prohráli a v boji o 3. místo zvítězili. Blahopřejeme a děkujeme hráčům za reprezentaci školy.

Číst 315 krát

Zveřejněno v Zprávy

Číst dál...