pondělí, 12 červen 2023 06:16

Horizon Hydrogen Grand Prix - tohle jsme opravdu nečekali Doporučený

Napsal(a)
fotogalerie zde

V pondělí 29. května 2023 jsme se vydali do Ostravy v sestavě, kterou tvořili Filip Brabec, Adéla Hrbková, Otakar Klika, Tomáš Malíček, Tomáš Vlček a Mgr. Martin Laxa. Po nedávné úspěšně absolvované kvalifikaci jsme se v historii našeho týmu již počtvrté zúčastnili národního finále soutěže Horizon Hydrogen Grand Prix. Společně s námi cestovala také Lenka Šustrová – místo modrého však oblékla černé triko a pomáhala s organizací závodu.

V Ostravě jsme se nejdříve ubytovali v hotelu v samotném centru města, přivítali se s našimi hubálovskými přáteli, kteří dorazili krátce po nás, vybalili auto, připravili ho na podvečerní trénink a odešli na závodiště do Trojhalí Karolina.

Uvnitř Trojhalí všechny včetně nás očekával ředitel závodu Ing. Václav Bystrianský Ph. D. ze společnosti Horizon Educational. Jakmile nás zaregistroval a provedl technickou přejímku našeho závodního vozu, odešli jsme do týmové zóny, usadili se v depu a společně s autem si připravili všechny věci, které bychom mohli potřebovat i během tréninku. Na dráhu jsme zatím vyjet nemohli – šli jsme si ji alespoň důkladně prohlédnout. Kromě několika hrbolků, některých dokonce v zatáčkách, jsme na ní vyloženě ošemetná místa nenašli.

V 19:15 jsme jako členové první skupiny závodících týmů dostali povolení k první 15minutové tréninkové jízdě. V okamžiku, kdy jsme se s našim autem přiblížili k dráze, jezdilo na ní už dalších 8 závoďáků. No, jezdilo... Na dráze to vypadalo doslova jako simulace Brownova pohybu molekul, v lepším případě jako nácvik tanečních kreací. Zkrátka a dobře, skoro žádný vůz na koberci neseděl, šel snadno do smyku. Proč, nikdo nevěděl – týmy zkoušely nejrůznější typy obutí, ale vždy se stejným výsledkem.

Trénovat jsme začali s dosti smíšenými pocity, ale ty se za několik okamžiků rychle rozplynuly - od samého začátku auto sedělo na dráze jak přikované. Již dříve zmíněné hrbolky náš závoďák spíš přeskakoval než přejížděl, ale tohle už nebyl bůhvíjaký problém – stačilo nastavit správnou tvrdost pružení a vůz se přes jakoukoli nerovnost doslova přehoupl - řídit ho bylo opravdu potěšení. Druhých 15 minut jsme věnovali „najíždění“ dráhy, jakékoli nastavování podvozku už nebylo třeba.

Ve 20:00 trénink skončil, nastal čas vrátit se na hotel. Filip, jakmile to bylo možné, zalehnul, po náročném dni byl dost unavený. Pro zbytek týmu večer teprve začal. Oba Tomášové se vrhli na přípravu závoďáku a Lenka pomáhala Adéle s Otou zhostit se sice nezávodního, ale také důležitého úkolu - oficiálního představení auta porotě. Po půlnoci (jak jinak) veškeré přípravné práce skončily a nic nám už nebránilo jít spát.

Ráno před půl devátou jsme opět vstoupili do prostoru Trojhalí Karolina a zamířili k depu, které jsme si přisvojili o den dříve. Zanedlouho nás vyzval Ing. Bystrianský, abychom se i s autem dostavili ke stolu jury za účelem kontroly baterií a technické prohlídky vozu. Obojí bylo docela přísné, ale jako vždy jsme měli všechno v pořádku.

Po skončení technických prohlídek se předzávodní program posunul ke svému dalšímu bodu – tříminutovému oficiálnímu představení soutěžních vozů. Netrvalo dlouho a Trojhalím zaznělo naše startovní číslo. V tom okamžiku Adéla s Otou předstoupili před docela chladně se tvářící jury, závoďák postavili na stůl tak, aby na něj všichni viděli, a začali o něm vyprávět. Za několik okamžiků se veškerý chlad rozplynul a ve tvářích všech přítomných se objevil nefalšovaný úsměv. Tříminutová prezentace našeho vozu, při které zaznělo vše, co zaznít mělo, evidentně pobavila – Adéla i Ota zřejmě dokázali zaujmout.

Než se však náš nový závodní speciál dostal až do Ostravy před jury, ujel pěkně dlouhou cestu. Podvozek RJ Speed Oval Racer LTO, tedy základ auta, jsme poprvé dostali v prosinci roku 2019, ale moc velkou důvěru týmu si nezískal – všechny závity a rozměry v palcích, kvalita některých součástek přinejmenším diskutabilní, náhradní díly v našich končinách nesehnatelné. Oval Racer LTO proto skončil nesestavený v nejméně přístupné poličce ve skříni.

O přibližně rok a půl později se zdálo, že použití zmíněného podvozku se stane povinným - dva tehdejší členové ho proto sestavili, otestovali, upravili a vzniklo tak auto jednoduché a zároveň zajímavé koncepce, se kterým jsme v listopadu 2021 zvítězili v závodu uskutečněném u příležitosti zahájení nové závodní sezóny Horizon Hydrogen Grand Prix. I přesto, že upravený podvozek prokázal ve všech směrech vynikající vlastnosti, skončil z nepochopitelných důvodů bez dalšího zájmu a využití opět ve skříni.

K obratu došlo v únoru letošního roku. Našim nováčkům se podvozek zalíbil natolik, že jsme jej znovuoživili, důkladně odladili a začali s ním trénovat. Rychle jsme si uvědomili, že některé originální díly mohou zapříčinit vážné a na závodech nepřijatelné komplikace, ale Oval Racer LTO jsme už znovu odložit nechtěli. Zhotovení vylepšených verzí těchto součástek je vysoko nad rámcem našich možností, a proto jsme se začali rozhlížet kolem sebe a hledat, kdo by nám mohl pomoci.

Kdo hledá, najde. Zjistili jsme, že Střední technická škola Most disponuje rozmanitým strojním vybavením, na kterém by se všechny potřebné díly do našeho závoďáku daly vyrobit. S prosbou o pomoc jsme se obrátili přímo na vedoucího CNC centra Ing. Tomáše Baumruka. Když zjistil, o co se jedná, velmi ochotně nám vyhověl a vše, co jsme potřebovali, dodal ve fantasticky krátké době a navíc, jak se říká, na první dobrou.

Ale zpátky k samotnému závodu. Přesně v poledne se vozy, které byly o něco dříve seřazené před tribunou řidičů, daly postupně do pohybu, v koloně objely jedno kolo a závod tak odstartoval.
Na začátku řídil Otakar Klika. Dráhu měl docela najetou, auto držel od začátku pevně v rukou. Měli jsme úplně nové baterie, které jsme moc neznali – proto jezdil Ota poněkud mírněji, abychom si udělali přehled o celkové spotřebě energie. I tak jsme se drželi na 6. příčce a říkali si, že takové umístění by vůbec nebylo špatné.

Adéla a oba Tomášové zůstali v depu, Filip Brabec zaujal místo u dráhy a stejně jako v Sedlčanech i v Ostravě působil jako nahazovač.

Po asi půlhodině dostal Ota příkaz k zajetí do depa za účelem výměny hydrostiku (nádržky s vodíkem). Osádka depa byla dobře sehraná, po asi 20 vteřinách mohlo auto zpět na trať. Pořadí se lehce změnilo, naše jméno se posunulo na 5. řádek tabulky (pozn.: hydrostiky měníme každých 30 – 40 minut).

Napětí baterie vykazovalo příznivé hodnoty a Ota, který stále řídil, mohl styl jízdy poněkud přiostřit. Po jedné hodině se tak naše jméno prodralo na čtvrtou příčku, což už vypadalo velmi zajímavě.
Po přibližně dvou hodinách vzal do rukou jízdní vysílačku Tomáš Malíček. Na nováčka jezdil velmi pěkně, přesně a držel pořadí. Protože ale pod tíhou situace znejistěl, vystřídal Tomáše na pokyn depa opět Otakar Klika, který jako ostřílený závodník pěkně zabral a po chvíli se naše jméno rozsvítilo na 3. řádku tabulky.

Adéla, Filip i Tomáš Vlček jsou dobří řidiči, ale stejně jako Tomáš Malíček podlehli dosti vypjaté atmosféře závodu a v té chvíli nebyli schopni vzít jízdní vysílačku do ruky. Rozhodně to není ostuda a už vůbec ne důvod se na kohokoli z nich zlobit, příště to bude zcela jistě lepší.

Nutno dodat, že i když celkově jezdil Ota velmi dobře, tak občasným karambolům se stejně nevyhnul. Jedna zatáčka pod tribunou řidičů vizuálně „klamala tělem“ a tak občas - stejně jako jiní řidiči - zapomněl Ota při rychlé jízdě zahnout a namířil si to rovnou do svodidel. Po nárazu doprovázeném ránou jako z děla stačilo zacouvat a pokračovat v krasojízdě.

Ze stejné zatáčky náš závoďák několikrát vyletěl také kvůli chybě řidičů vozů jedoucích za ním. Zadní čelo naší karoserie sice nese z dálky viditelný nápis "nelep se mi na... zadek", ale někteří závodníci ho očividně ignorovali a nabírali nás pěkně zpříma - zřejmě proto, že onu krátkou větičku jsme napsali latinsky.

Jindy nás auto soupeře po najetí zezadu přeskočilo nebo se od nás odrazilo a skončilo na svodidlech, zato s našim závoďákem jen tak něco nepohnulo – kvůli opravě jsme do depa nemuseli ani jednou.
Mezi tím se závod přehoupl do své poslední čtvrtiny a naše jméno svítilo v tabulce jako druhé v pořadí. Energetická bilance výborná, jezdili jsme stále na první baterii. Protože se její napětí přiblížilo k nominální hodnotě a nevěděli jsme, jak dlouho na ní setrvá, rozhodli jsme se ji po 3 hodinách a 15 minutách z preventivních důvodů vyměnit, aby energie nedošla několik minut před koncem závodu.

V poslední hodině se stalo něco naprosto neuvěřitelného – naše jméno se objevilo v tabulce časomíry na prvním místě. Od té chvíle se čas zbývající do konce závodu neskutečně vlekl, všichni jsme byli napjatí jak struny - jen prasknout.

V 16:00 se konečně ozval klakson oznamující konec závodu. Dost hlasitě jsme si oddechli, ale našemu vítězství jsme stále nevěřili – výsledek totiž zatím nebyl oficiální.

Program dne se pomalu nachýlil ke svému poslednímu bodu, slavnostnímu ceremoniálu. Ing. Bystrianský sezval všechny týmy k pódiu a začal vyhlašovat vítěze jednotlivých disciplín.Úplně první jsme vystoupili na pódium právě my – jury nás vyhodnotila jako tým s nejlepší prezentací svého závodního auta a odměnila nás trofejí v designu typickém pro Horizon Hydrogen Grand Prix.

Po udělení cen za inovaci (ISŠA Brno Hydrocar) a design (Werk Team 1) zaznělo naše jméno znovu - náš závoďák si vyloužil trofej za energii, protože ze všech soutěžících vozů se na dráze ukázal jako nejúspornější.

Všechny ale nejvíce zajímaly výsledky samotného závodu. Jako první pozval Ing. Bystrianský na pódium známý Werk Team 1, který se umístil na třetí příčce. Následoval jej tým s názvem Pink Hawk, jehož závodní auto projelo cílem jako druhé, a za okamžik zaznělo naše jméno během ceremoniálu již potřetí – Ing. Bystrianský oficiálně stvrdil, že absolutním vítězem letošního národního finále soutěže Horizon Hydrogen Grand Prix jsme se stali my, HC Verva Racing Team 44 - tým, který, když vše dobře dopadne, odcestuje v září na světové finále v americkém Las Vegas.

Tohle jsme opravdu nečekali – o den dříve jsme si na cestě do Ostravy říkali, že by bylo fajn závod dokončit, umístění v první polovině žebříčku by bylo moc prima, příčka v první třetině super – na vyšší místa, natož na vítězství, jsme ani v nejmenším nepomysleli.

Nejemotivnější zážitek nás všechny čekal v samotném závěru ceremoniálu. Na pódium přišli naši hubálovští přátelé, do té doby úřadující mistři České republiky. Za srdečného potřásání pravicemi nám osobně předali putovní pohár, který budeme mít v držení po celou následující závodní sezónu. Byli jsme silně dojati a jsme rádi, že náš štítek se na podstavci poháru objeví hned pod jménem RC RACING Hubálov. Po závěrečném ceremoniálu jsme se se všemi rozloučili a společně s Hubálovskými odjeli na hotel, kde jsme závod náležitě oslavili – to už je ale jiného soudku (spíš lahve).

Moc nás mrzelo, že Hubálovským se tentokrát v závodě moc nedařilo kvůli problémům s autem spojeným s častými zastávkami v depu. Jeden čas se zdálo, že dojedou jako poslední, ale protože se nevzdali a bojovali do poslední chvíle, podařilo se jim vyšvihnout se do první poloviny tabulky – z celkem 18 týmů skončili devátí, což je bezpochyby obrovský úspěch. Věříme, že příště se našim přátelům zadaří lépe.
V národním finále Horizon Hydrogen Grand Prix jsme tedy zvítězili a po čtyřech letech naší existence tak dosáhli vrcholu pomyslné pyramidy závodění s vodíkovými RC modely v České republice. Z onoho vrcholu se však pokorně, s úctou a respektem díváme na ostatní soupeře, kteří to štěstí neměli, a také na všechny, kteří nám s tímto výstupem pomohli, a nesmírně si jejich pomoci vážíme.

Velký podíl na našem vítězství nese Ing. Tomáš Baumruk, jehož chlebodárcem je Střední škola technická v Mostě. Byl to právě on, který pro naše auto zhotovil na míru několik důležitých součástek. S nadsázkou lze říci, že na zařízení, na kterém se vyrábějí díly pro tanky, odvedl hodinářskou práci. Děkujeme, pane inženýre.

Nesmíme zapomenout na Honzu Možného, který nás provází od samotných začátků. Právě od něho jako zkušeného někdejšího závodníka s RC modely získáváme cenné zkušenosti. Honzo, děkujeme, jsme rádi, že Tě známe.

V soutěži Horizon Hydrogen Grand Prix bychom si ani neškrtli nebýt Nadace ORLEN Unipetrol, našeho startovního sponzora. Pomáhá nám víc, než si kdo dokáže představit. Děkujeme.

Slova díků patří též firmě INELSEV sro a nejmenovanému stomatologovi z Plzeňska – oba jmenovaní nás nezištně podpořili v tomto kalendářním roce.

Neméně významným podporovatelem týmu je Gymnázium T. G. Masaryka, Litvínov, naše škola. Právě díky ní můžeme vůbec existovat a pracovat. Veškeré pomoci si nesmírně vážíme a jsme za ni moc rádi.

Za HC Verva Racing Team 44
Martin Laxa

fotogalerie zde
Číst 466 krát Naposledy změněno pondělí, 12 červen 2023 06:29

AKTUÁLNĚ Z GYMNÁZIA