Středa, 28. 6. 2023, učebna Č1, 8:05 (nějak jsem nestíhala). Po příchodu do třídy jsem se trochu „bála“, protože v jindy plných lavicích na mě čekalo 12 otrlých odvážlivců (od primy do třetího ročníku), aby zjistili, co se skrývá pod projektovým dopolednem s názvem Hrdelní právo...
Počáteční vzájemné okukování (znám necelou polovinu přítomných) rychle přešlo v uvolněnou atmosféru, což je vždycky dobré znamení. V následujících hodinách jsme mluvili o podstatě trestu smrti a způsobech popravy, mrkli se do zemí známých z literatury, jak a za co aktuálně trest smrti udělují, a díky stránkám Amnesty International si vyměnili názory na 10 mýtů, které jsou s trestem smrti spojeny.
Nejvíce se přítomní těšili na některé (ne)tradiční formy smrti nebo mučení. Největšímu zájmu se těšila zvířata jako popravčí, ovšem bez odezvy nezůstala ani smrt pilou nebo smrt na pomalém ohni. Stažení z kůže by nechtěl zažít nikdo z nás, stejně jako lámání kolem, kůl v těle nebo ukamenování. Když už, pak stětí – tedy v podání zručného kata, který si své pracovní nástroje pravidelně brousí...:)
Poté, co žáci našli odpovědi na záludné otázky vztahující se ke slonovi a krokodýlovi (patří mezi zvířata-popravčí), upřeli jsme pozornost na vybrané mýty a literární díla, abychom si připomněli podobu smrti vybraných postav.
Dopoledne uteklo. Nikdo nezkolaboval, zasmáli jsme se (cynismus je nedílnou součástí mého já), a dokonce probrali i to, co předmětem hrdelního práva není, ale rozhodně stojí za pozornost:) Děkuji všem, kteří se nebáli promluvit, zejména pak Kryštofovi z primy, který ač nejmladší, rozhodně se se svým přehledem neztratil!
Tak zase někdy příště!
ŠV
