Od začátku současné závodní sezóny informuje náš HC Verva Racing Team 44 o svých aktivitách převážně prostřednictvím fotografií. Ono pravidlo však potvrzuje následující výjimka.
V neděli 11. května 2025 dopoledne jsme v kompletní sestavě, kterou v současnosti tvoří Adéla Hrbková, Adam Michálek, Anna Romaniuk, Ondřej Špičák, Tomáš Vlček a vedoucí Mgr. Martin Laxa odjeli do Ostravy na nejdůležitější závod v České republice, Horizon Hydrogen Grand Prix.
Po zcela bezproblémové cestě do slezské metropole jsme se v podvečer ubytovali, vybalili, zašli na večeři a téměř celý večer se věnovali závoďáku. Nechtěli jsme nic podcenit – věděli jsme, že v soutěži H2GP jde o hodně a nesčetněkrát se ukázalo, že štěstí přeje především připraveným. Když bylo všechno hotovo, rozešli jsme se kolem půlnoci do svých pokojů a uložili se ke spánku.
I když dopoledne 12. května 2025 nebylo spojeno se závodem, strávili jsme ho velmi zajímavě. Navštívili jsme Dolní Vítkovice - unikátní technickou památku v podobě bývalé železárny, kterou příslušníci zejména střední a případně starší generace znají pod zkratkou VŽKG. Právě zde se členové týmu seznámili od A do Z s procesem výroby železa, o kterém se učili nebo budou učit především v hodinách chemie. Všechny fascinovala především mohutnost vysoké tavicí pece a také vysoká teplota a tlak, se kterými jednotlivé provozy železárny běžně pracují. Po dvouhodinové prohlídce jsme se vrátili do apartmánu, znovu důkladně zkontrolovali závodní auto a přesunuli se na závodiště.
Do nedalekého Trojhalí Karolina jsme vstoupili odpoledne krátce před půl třetí. Jako první jsme se pozdravili s našimi přáteli, týmem RC Racing Hubálov, a zanedlouho nás přišli přivítat Braňo Hlinka a Erika Czingel ze společnosti H2GP Slovakia & Czech. K našemu milému překvapení se u stolu jury objevil také Václav Bystrianský, který až do loňského roku působil jako ředitel národního finále H2GP (nejen) v České republice a který dnes pracuje ve společnostech Škoda a HYTEP - Česká vodíková technologická platforma.
Vybrali jsme si depo, vybalili jsme a za chvilku se naše auto objevilo na závodním koberci. Stejně jako loni – kvůli kategorii hybrid s omezeným energetickým limitem v bateriích – měla dráha převážně rychlostní charakter. Jenže při nájezdu prvních kol se závoďák nechoval zcela stabilně – v zatáčkách jevil sklony k nedotáčivému smyku. Bodejť ne – koberec byl plný prachu a mechová kola nebyla ještě dostatečně ojetá. Po několika minutách se vše zlepšilo – závoďáky ostatních týmů ty přehršle nečistot dostatečně vyluxovaly a pak už sedělo naše auto docela dobře – ale i tak občas chtělo některou zatáčku opustit tengenciálně.
První část tréninku skončila a po technické přejímce (jako vždy bez závad) nastal čas naše auto oficiálně představit. Adéla s Ondrou jako vždycky podali velmi pěkný výkon – porotci se zaujetím od začátku do konce poslouchali a občas se i zasmáli.
Když prezentace skončila, prodiskutovali jsme spoustu technických detailů a rozhodli se použít měkčí obutí. Vyplatilo se – zatímco auta jiných týmů občas předváděla na koberci různé pohybové kreace, náš závoďák držel jak přibitý.
Program prvního dne se nachýlil ke konci. Po sedmé hodině večer jsme přes Fukušimu, jak Ostraváci říkají nákupnímu centru Nová Karolina, odešli do apartmánu a bez prodlévání se pustili do důkladného předzávodního servisu našeho auta a také nácviku výměny hydrostiku. Někdo by si mohl říkat, co je na tak jednoduchém úkonu tak složitého – odpověděli bychom, že nic. Jenomže změna umístění a uložení tohoto válečku přinesla obrovský časový potenciál a bylo by škoda ho nevyužít.
Když odbyla hodina duchů, byli jsme se vším hotovi. Jakmile to šlo, odebrali jsme se do říše snů, abychom byli další den alespoň trochu fit.
Úterý 13. května, závodní den, začal pro některé z nás a Hubálovských nekřesťansky brzo – v ostravském studiu České televize. Během tří živých vstupů do celoplošně vysílaného programu Dobré ráno, který začínal přesně v šest hodin, jsme diváky alespoň zběžně seznámili s problematikou vodíkového pohonu a pozvali je do Trojhalí Karolina. Dokonce jsme v závodních trikách zvládli předstírat i atmosféru horkého jarního dne i přesto, že ve skutečnosti nedosahovala venkovní teplota ani sedmi stupňů. Nedá se nic dělat, i něco takového k účinkování v televizi nebo ve filmu patří.
Hubálovští i my jsme moc rádi, že Braňo s Erikou si vybrali pro vysílání právě nás – propagace projektu H2GP prostřednictvím živého vysílání byla pro oba týmy velká čest.
Vysílání pořadu Dobré ráno skončilo. Když jsme se rozloučili, vrátili jsme se na ubytování a znovu a důkladně zkontrolovali závoďák a ověřili, že je všechno tak, jak má být. Před půl jednou jsme odešli do Trojhalí, abychom se podívali na závěr závodu kategorie stock.
Když závod skončil, usadili jsme se v depu a připravili se na technickou kontrolu, kterou jsme stejně jako jindy absolvovali bez problémů. Znovu jsme všechno zkontrolovali, probrali strategii a za stoupající nervozity očekávali začátek závodu.
Ve dvě hodiny začala jury řadit auta na startovním roštu. Pořadí odpovídalo loňskému ročníku národního finále H2GP, a tak Hubálovským připadla první pozice, nám druhá. Krátce nato se kolona rozjela a po ujetí jednoho kola zazněl klakson a čtyřhodinový závod tak začal.
Za nás zahajoval Ondra Špičák, který se vcelku pravidelně střídal s Tomášem Vlčkem. Oba dva podávali stejně dobrý výkon, na závoďáku vůbec nebylo znát, kdo jej má zrovna v ruce.
Protože jsme si nebyli zcela jisti energetickou bilancí, jezdili jsme v první hodině trochu opatrně. Zatímco Hubálovští suverénně vedli, klesli jsme z druhé na čtvrtou pozici. Druhá hodina však byla mnohem zajímavější. Zatímco tým RC Racing Hubálov držel prim, postupně jsme zrychlili a začali se s týmem ISŠA Brno Hydrocar přetahovat v tabulce časomíry o druhý a třetí řádek. Tohle kočkování trvalo, pokud si vzpomínáme, aspoň dvacet minut – situace opravdu infarktová.
Během třetí hodiny drželi Hubálovští stále vedení, ale Brněnští je začali pomalu dojíždět a nám ujíždět. S energiemi jsme na tom byli dobře, a tak jsme mohli přidat, řidiči mohli jezdit podle svých schopností a možností bez jakéhokoli omezení. Náskok Brněnských před námi se začal snižovat.
Poslední čtvrtina závodu však přinesla nečekaný zvrat. K našemu nemilému překvapení začali Hubálovští nápadně zpomalovat – nevšimli si závady na vodíkovém systému, a tak aby závod dokončili, museli zpomalit. Moc dobře nám z toho nebylo, ale pokud jsme se chtěli umístit, museli jsme je předjet a podle možností zrychlit. Moc jsme si přáli, aby se udrželi na bedně nebo aby aspoň dojeli.
Pomalu, ale jistě jsme začali dohánět Brněnské. Jestli to bylo kvůli docházejícím energiím nebo kvůli našemu zvyšujícímu se tempu, nevíme. Ale jejich náskok jsme snížili na pouhá tři kola.
Čas byl však neúprosný, ozval se klakson oznamující konec závodu. Závěrečná technická kontrola potvrdila, že zvítězili Brněnští, druzí jsme dojeli my a třetí místo obsadili naši hubálovští přátelé, z čehož jsme snad měli radost větší než z našeho vlastního úspěchu – na bedně se tedy stejně jako my udrželi. Jen je nám trochu líto, že na světové finále H2GP, které se uskuteční v německém Chemnitzu, nepostupují společně s námi. Co se dá dělat, tak to na závodech chodí, třeba příště.
Dojetím do cíle však závodní den ještě neskončil - nemohl chybět závěrečný ceremoniál. Nejdříve se vyhodnocovaly doprovodné disciplíny. Když došlo na cenu za energii, zaznělo naše jméno - naše auto se mezi ostatními ukázalo jako nejúspornější, spotřebovalo nejmíň elektřiny uložené v baterii, což nás všechny překvapilo.
No a podruhé jsme si slávu vychutnali při vyhodnocování závodu samotného. Druhé místo určitě není nejhorší.
Všichni jsme se shodli na tom, že letošní národní finále H2GP bylo našim nejhezčím závodem, a to nejen díky řidičskému umění Ondry s Tomášem, jejichž jízda si nevyžádala ani jednu opravu a s tím spojený pit stop, ale také díky práci depa, jehož stálou osádku tvořili Adam, Adéla, Anička a řidič, který měl zrovna pauzu. Celé čtyři hodiny neustále sledovali dění na dráze, upravovali energetickou strategii a podávali informace řidičům i vedoucímu v reálném čase.
Nesmíme zapomenout na to nejdůležitější: na začátku jsme zmínili nácvik výměny hydrostiku, na první pohled zcela banálního úkonu. Nácvik se vyplatil – instalace nového vodíkového zásobníku společně s další procedurou podléhající utajení netrvala během závodu více než deset vteřin. Tým při své práci připomínal personál na ARO nebo oddělení urgentního příjmu.
Po odchodu z Trojahlí a večeři ve Fukušimě jsme se společně s Hubálovskými sešli v apartmánu a náležitě oslavili setrvání obou týmů na bedně - nealkoholický sekt tekl proudem, bublali jsme snad i ušima.
Ve středu 14. května 2025 jsme se definitivně rozloučili s Ostravou a v podvečer jsme v pořádku dorazili domů.
V letošním ročníku H2GP jsme tedy dojeli (i když jen o chlup) druzí a získali tak postup na světové finále téhle soutěže. Neustále však máme na paměti, že už předloni jsme se dostali do výšek, kde pěkně silně fouká. Na všechny, kterým se výstup zatím moc nedaří, se díváme s úctou, pokorou a respektem a věříme, že i oni to jednou zvládnou.
Úspěch ve finále H2GP však není jenom náš - obrovský podíl na něm mají naši přátelé Bohuš Belák, tým RC RACING Hubálov (ale ne kvůli jejich potížím), odborný poradce Honza Možný, společnost H2GP Slovakia & Czech a v neposlední řadě Ing. Tomáš Baumruk ze Střední technické školy Most.
Nic z uvedeného by však nebylo možné nebýt podpory Nadace ORLEN Unipetrol, nejmenovaného stomatologa z Plzeňska a společností INELSEV s.r.o. a SCHLIKE-DOMI, spol. s.r.o.
Nezměrnou přízeň nám projevuje naše škola, Gymnázium T. G. Masaryka, Litvínov – především díky ní může naše 44 nerušeně pracovat.
Pomoci a podpory všech výše uvedených si nezměrně vážíme a uděláme vše pro její zúročení i v budoucnu.
fotogalerie
živé vstupy do pořadu Dobré ráno