Zobrazení položek podle značky: kontonasehosrdce
neděle, 13 listopad 2022 08:21
DopravRace Zvolen aneb co se může pokazit, pokazí se
V pátek 4. listopadu 2022 se náš HC Verva Racing Team poprvé ve své historii vypravil do zahraničí – přijali jsme pozvání k účasti v závodu DopravRace, který se konal ve slovenském Zvolenu. Závodní sestavu tvořili David Bílý, Daniel Janovský a Lenka Šustrová.
Protože jsme si nechtěli u našich sousedů uříznout ostudu, podrobili jsme náš závoďák opravdu důkladné prohlídce – den před odjezdem jsme jej téměř kompletně rozebrali, vše zkontrolovali a případně vyměnili.
Nastal den odjezdu, onen pátek 4. listopadu. Už ráno bylo zřejmé, že počasí nám moc přát nebude – docela vydatně pršelo a k tomu všemu se na mnohých místech válela nad vozovkou mlha stejná jako nad rybníčkem Brčálník. Podmínky pro dálkovou jízdu přímo ideální, lepší počasí jsme si opravdu nemohli přát.Předpokládali bychom, že srážky jsou, řekněme, lokální záležitostí – jak se později ukázalo, nejsou. Lilo celou cestu až do Zvolena, kam jsme dorazili po 11 hodinách od odjezdu z Litvínova.
Po příchodu na závodiště ve Fun Aréně nás srdečně přivítal Ing. Tibor Lešniak, učitel zvolenské průmyslové školy dopravní a hlavní organizátor závodu, a hned na to jsme se setkali s ostatními účastníky a samozřejmě našimi přáteli, týmy RC Racing Hubálov a Kysuckí Strojníci.
Prohlédli jsme si dráhu a zamířili k našemu depu, kde jsme vybalili auto s příslušenstvím a začali trénovat. Stejně dobře jako po kontrole v Litvínově jezdilo auto i na dráze ve Zvolenu. Dráha, kterou připravil organizátor, okamžitě „padla do ruky“ – obsahovala rychlostní i technické prvky a jezdilo se na ní velmi dobře. Pro jistotu jsme se po dráze projeli i s Feratem, abychom zjistili, jakou bude mít na dráze stabilitu a rychle bude moci jezdit během předváděcí jízdy i jako safety car. Po asi dvou hodinách tréninku a důkladném odzkoušení obou vozů jsme se ještě nějakou dobu zdrželi v tělocvičně a povídali si s ostatními.
Všimli jsme si, že v depu Hubálovských se objevila jejich Škoda 110 Super sport. Nebylo divu - auto mělo odlomenou páku levé přední těhlice a nešlo tak řídit. David Bílý dostal spásný nápad - v mžiku se objevila improvizovaná svorka vytvořená z kousku nápojové plechovky. Obě části těhlice stáhla k sobě a po prolití lepidlem byla tahle součástka opět funkční – Super sport byl tedy zachráněn. Na všechny postupně padala únava – aby ne, půlnoc už odbila – a tak se jako nejlepší řešení ukázal spánek.
Druhý den ráno, v sobotu 5. listopadu, se asi tak hodinu a čtvrt před startem sešli všichni účastníci na závodišti, usadili se ve svých depech, připravovali své vozy a očekávali technickou prohlídku. Všichni včetně nás bez problémů kontrolou prošli. Několik minut před půl desátou se ujali slova hlavní organizátor Ing. Miroslav Lešniak a ředitelka SPŠ dopravní Ing. Romana Trnková. Přivítali všechny účastníky i veřejnost, oficiálně zahájili závod a všem soutěžícím popřáli mnoho štěstí.
Po slavnostních projevech se na dráze předvedly Škoda 110 Super sport i Ferat Vampire RSR. Oba vozy vzbudily u všech přihlížejících dost velkou pozornost – o to větší, že komentář předváděcí jízdy zněl tentokrát slovensky, v jazyce našich hostitelů.
Tři minuty před startem se začaly vozy řadit na startovním roštu – každý vůz zaujal pozici na úrovni depa svého týmu. Přesně v 10 se ozval klakson a závod začal. No, začal – jak pro koho. Zatímco všechny vozy vyletěly na dráhu jak V2, náš závoďák se nehnul ani o milimetr. Po asi dvou sekundách se probudil k životu a i my jsme mohli začít.
Stalo se již tradicí, že na začátku každého závodu řídil David. Jezdil velice dobře, ale ne dlouho. Auto se zastavilo, a protože nejevilo žádné známky života, nezbývalo nic jiného než jej z dráhy odnést do depa. Baterie vykazovala podivné – spíš téměř žádné – napětí a řídicí jednotka vodíkového článku se také nechovala zrovna korektně. Na to, že od startu uplynulo jen asi 10 minut, byla situace vážná, přímo zoufalá. Osádka depa zkontrolovala všechny kabely, ale ty se zdály být v pořádku. Zničehonic auto obživlo. Dan založil nový hydrostik a David opět vyrazil na dráhu. Jezdil o poznání déle než před prvním depem, ale telemetrie ukazovala velmi rychlý úbytek napětí baterie, což nevěstilo nic dobrého – vodíkový článek evidentně nepracoval. Nepomohlo ani vložení nové nádržky s vodíkem – článek se usmyslel, že zkrátka pracovat nebude, a my jsme mohli jezdit jenom na elektřinu z baterií.
Začínalo být jasné, že s takovou závod nedokončíme. U řízení se vystřídali i Lenka s Danem. Jezdili, jak mohli, abychom při té vší smůle měli najetá alespoň nějaká kola. V tabulce časomíry jsme na posledním místě sice nefigurovali, ale že nedojedeme, už bylo jisté - bez vodíku se to zkrátka zvládnout nedá.
Aby toho nebylo málo, do toho všeho jsme dvakrát škrtli o svodidla. A to tak šikovně, že prasklo „céčko“ (uložení uchycení předního kola). I když jsme věděli, že nedojedeme, jeho výměna byla neskutečně rychlá.Mysleli jsme si, že víc se už pokazit nemůže. Může. Na dráze došlo k mimořádné události a byl nutný výjezd našeho Ferata Vampire RSR v roli safety car. Všechny vozy na dráze se seřadily do kolony a Ferata vzorně sledovaly, byla to nádherná podívaná. Před vjezdem do jedné zatáčky Ferat přestal reagovat na povely jízdní vysílačky a namířil si to přímo proti svodidlům, čelní náraz byl neodvratný.Ozval se dutý zvuk a zpod přední kapoty vyletěl organický motor a z kabiny odletělo levé okno. Za Davidova volání „já to nelepím“ jsme Ferata odnesli z dráhy a všem nám bylo jasné, že během závodu už náš upír nevyjede – ani nemohl, přišel o svou pohonnou jednotku.
Chvilku jsme nechápali, co se vlastně stalo, ale zanedlouho se vše vysvětlilo. Feratovu neovladatelnost způsobila inferference signálu jeho vysílačky se signálem vysílačky jiného týmu a s tím se nedalo nic dělat. Při podrobné prohlídce jsme zjistili, že i přes hrozivě vypadající náraz nevznikly na autě žádné škody – přilepit boční okno a vložit zpět pod kapotu lidskou krví poháněný motor bylo dílem okamžiku.
Mezi tím vším dospěl závod ke své polovině a naše baterie dosáhly stavu úplného vybití. Trocha energie v nich zbyla, ale na jízdu už to v žádném případě nestačilo – auto jsme odstavili do depa. Když už jsme sami nemohli závodit, drželi jsme palce týmu RC Racing Hubálov, ať – na rozdíl od nás – závod alespoň dokončí. Podařilo se, Hubálovští obsadili 6. místo, což v silné konkurenci není vůbec špatný výsledek. Po dlouhé době se jim konečně zadařilo, měli jsme velkou radost.
Co nás uvedlo do mírného šoku, bylo naše umístění. Jako poslední jsme neskončili – z celkového počtu devíti týmů jsme obsadili 7. příčku. Cílovou pásku jsme sice nepřetrhli, ale 7. místo za daných okolností jistě nebylo nejhorší. Po závodu jsme nebyli ani naštvaní, ani zklamaní, natož otrávení. Jen nás mrzelo, že s autem, které má velký potenciál – to se konec konců ukázalo především v uplynulé závodní sezóně – nebylo schopno závod dokončit. Vše, co se mohlo pokazit, se pokazilo, ale i to k závodům patří. Nedá se nic dělat, náš závoďák už má mnohé za sebou.
Závod DopravRace však nepřinesl jen smůlu. Viděli jsme, že auta některých slovenských týmů jsou na opravdu vysoké úrovni, a proto už pracujeme na tom, aby se na ni dostal i náš závoďák.Po příjezdu domů jsme rozebrali naše závodní auto pomalu na prvočinitele a objevili, co způsobilo nefunkčnost vodíkového článku. Docela jsme se divili – současně se porouchalo několik věcí, do kterých bychom to vůbec neřekli a které se během závodu opravit ani nedají. Teď už víme, co dělat, aby se něco podobného neopakovalo.
Závodu DopravRace jsme se mohli zúčastnit díky Nadaci ORLEN Unipetrol, firmě Inelsev a v neposlední řadě díky naší škole, Gymnáziu T. G. Masaryka v Litvínově. Pomoci všech uvedených si velmi vážíme.
Za HC Verva Racing Team 44
Zveřejněno v
Zprávy
