Zobrazení položek podle značky: horizongrandprix

neděle, 20 říjen 2019 09:43

Exhibiční závody v Hubálově

19. října 2019 odpoledne se náš HC Verva Racing Team vrátil z Hubálova, kde se v prostorách tamního Středního odborního učiliště uskutečnily exhibiční závody účastníků Horizon Grand Prix. Stejně jako na národním a světovém finále se soutěžilo s RC modely s vodíkovým pohonem.

V dosti silné konkurenci a na poměrně obtížné dráze jsme i přes několik závad dojeli jako pátí, což za dané situace není nejhorší výsledek.

Vedle starších členů si i týmoví nováčci počínali v depu i na dráze velmi dobře a poznali, co takové závody obnášejí a na co je třeba se dále zaměřit jak při trénincích, tak na voze samotném.

Jsme moc rádi, že jsme se závodů v Hubálově zúčastnili a budeme moc rádi, když se naše auto objeví na závodní dráze v Brně, kde se podobné závody konají za necelé dva měsíce.

HC Verva Racing Team

Fotogalerie zde

Zveřejněno v Zprávy
středa, 12 červen 2019 18:35

Horizon Grand Prix - světové finále

Fotogalerie zde

Jen pro připomenutí:  17. dubna 2019 se v ostravském Trojhalí Karolina uskutečnilo národní finále Horizon Grand Prix, kterého se skupina našich studentů zúčastnila pod názvem HC Verva Racing Team ve složení Karel Dittrich, Jiří Kordanič (3. A), Otakar Klika, Denny Kronych (septima) a Martin Procházka (2. A). Tehdy náš tým zvítězil na celé čáře v kategorii nováčků a získal též 1. místo za týmovou prezentaci.

Nadace Unipetrol, která má pod svými křídly týmy ze šesti škol, získala tzv. divokou kartu – vstupenku na světové finále. Na základě úspěchů v Ostravě jsme ji dostali právě my, HC Verva Racing Team.

Po odeznění šoku a současné euforie jsme se vrátili do reality a velmi rychle si uvědomili, že s vozem, se kterým jsme závodili v Ostravě, už do Prahy nemůžeme. Autíčko sloužilo dobře, ale národní finále na něm zanechalo nesmazatelné stopy a k tomu spousta důležitých součástek byla dost opotřebovaná. Na světovém finále bychom s takovým vozem v žádném případě neobstáli.

Co teď – závody za necelé tři týdny a z nového auta zatím ani šroubek. Na scéně se opět objevil náš odborný poradce Honza Možný a přinesl sice historický, ale skutečný závodní podvozek. V našich očích luxusní kousek, ale hned při prvním pohledu na tento skvost jsme věděli, že úpravy nutné pro vestavbu vodíkové jednotky nás neminou.

Nastalo období obvyklých odpoledních a nočních směn. Jedna část týmu pracovala na novém voze, zatímco druhá část trénovala jízdu a prováděla testy na voze starém. Odchody ze školy kolem půlnoci nebo později byly na denním pořádku.

Ke slovu, jak jinak, přišel opět karbon z hokejek. Materiál je to pevný a lehký, ale práce s ním je víc než příšerná. Každý, kdo karbonové součástky pro náš vůz vytvářel nebo opracovával, vypadal po chvíli jako mouřenín - mnohdy k nepoznání. Na druhou stranu: co bychom pro  snížení hmotnosti a celkové zpevnění auta neudělali. Ultralehká nosná vzpěra a držák baterie za to nesčetné řezání, broušení, vrtání a lepení opravdu stály.

3 dny před odjezdem do Prahy bylo auto konečně hotovo. Neváhali jsme ani minutu a vyrazili na školní hřiště, abychom vše důkladně vyzkoušeli, odladili, zkrátka abychom si na nový vůz zvykli. Auto, jak se říká, okamžitě „padlo do ruky“ – hned jsme věděli, že na závodní dráze nebudou s jízdními vlastnostmi problémy.

Nastal den odjezdu, čtvrtek 6. června.  Několikrát jsme zkontrolovali, jestli kromě auta a vysílačky máme s sebou opravdu všechny potřebné věci, a odjeli do Prahy. Během dopoledne jsme dorazili do PVA Expo, výstaviště v Letňanech, kde jsme byli již očekáváni.

Fotogalerie zde

Jako majitele divoké karty nás pořadatel závodů (v předstihu) požádal o zřízení vlastního stánku. Kromě naší školy jsme prezentovali především RC auta s vodíkovým pohonem. Byli jsme mile překvapeni, že právě náš stánek budil velký zájem. Zastavovali se a se členy týmu diskutovali lidé všech věkových skupin. Nejzajímavější částí naší expozice byla možnost vyzkoušet si řídit auto na dálkové ovládání.  Samozřejmě, že ne to naše – to by asi skončilo dost špatně. Pořadatel nám poskytl auto k tomuto účelu určené, ale nejdřív jsme ho museli zprovoznit. Podařilo se a tak spousta návštěvníků poznala, že ježdění s RC modelem není zas až tak jednoduché, jak by se na první pohled zdálo.  Po skončení prvního dne jsme odjeli do hotelu, kde nás čekaly večerní kontroly našeho vozu a příprava dokumentů nutných pro závod.

Druhý den, pátek 7. června, pro nás začal poměrně brzy opět v areálu letňanského výstaviště. Dopoledne se celý náš tým zúčastnil přednášky o vodíkovém pohonu. O tomto zajímavém využití vodíku poutavě vyprávěli Ing. Jiří Hájek ze společnosti UNICRE a prof. Vladimír Matolín z MFF UK Praha. Byli jsme to právě my, kteří pokládali někdy i trochu všetečné dotazy, ale na každý z nich jsme dostali odpověď.

Odpoledne však vcelku poklidná atmosféra začala poněkud houstnout. Do výstavní haly přicházeli lidé v trikách s názvy a startovními čísly jednotlivých týmů, což bylo neklamným signálem blížícího se tréninku.

Usadili jsme se v našem depu a po registraci, technické kontrole a týmové prezentaci jsme vyjeli na závodní dráhu. Auto jezdilo výborně, všechno klapalo, jak mělo. I samotný trénink byl vlastně posledním testem, který ukázal, že s energií z vodíku i z baterií bohatě vystačíme a šestihodinový závod dokončíme.

Po skončení tréninku jsme odjeli opět na hotel, kde jsme se po posledních kontrolách vozu a dobití baterií odebrali ke spánku, abychom byli svěží na příští, tentokrát již závodní den.

Nastal den D, sobota 8. června. Brzy dopoledne jsme obsadili naše depo. Čekal nás briefing, přejímka baterií a hydrostiků, tj. vodíkových bombiček. Současně se vším uvedeným jsme připravili a uvedli do chodu komunikační systém. Následovalo představení jednotlivých týmů a jejich vozů, slavnostní kolo po dráze na pozice a pak už jen samotný start.

Auto jezdilo absolutně bez problémů, energetická bilance víc než příznivá. Počet ujetých kol utěšeně narůstal a současně s ním stoupala i naše pozice v žebříčku. S ubíhajícím časem jsme začali přidávat na tempu, mohli jsme si to dovolit - v polovině závodu nám totiž v bateriích zbývalo téměř 65% energie. Byl čas pořádně se opřít do pedálů. Chvilku jezdil náš řidič jak Chiron, jenže tohoto opojení si on ani auto moc neužili - po jednom nárazu zezadu přestalo fungovat řízení. Několikaminutová oprava vše vyřešila a vše bylo opět v pořádku. Jenomže zanedlouho se objevilo auto v depu zas. Tentokrát – opět po nezaviněné srážce – s vážně poškozenou přední nápravou. Stejné poškození – dokonce poškození stejných součástek – se opakovalo ještě dvakrát, takže potřebné náhradní díly došly. Nezbylo nic jiného než zlomeniny zafixovat „fofrpáskami“ a pokusit se závod s provizorně opravenou přední nápravou aspoň dojet. Podařilo se. Sice ne tak rychle, jak bychom si přáli, ale okamžik projetí pod cílovou vlajkou jsme si všichni náležitě vychutnali. V absolutním pořadí jsme skončili desátí, tedy v polovině žebříčku. Prvních pět míst obsadili Američané, za nimi se umístily dva týmy ze Slovenska a pak už jen týmy z České republiky - mezi nimi i my, HC Verva Racing Team.

Už během přípravných testů a pak i na tréninku jsme zjistili, že naše auto je zcela konkurenceschopné. Bylo nám trochu líto, že vysoký potenciál týmu i vozu jsme nakonec nemohli zcela využít, ale to k závodům také patří. I tak jsme mohli být na sebe pyšní – přes několik vážných poškození jsme vůz až do konce udrželi na dráze. Světové finále Horizon Grand Prix pro nás byla zajímavá zkušenost – ve všech směrech.

Jsme moc rádi, že České republice, litvínovskému gymnáziu a ani Nadaci Unipetrol, našemu závodnímu sponzorovi, jsme ostudu rozhodně neudělali – jsme na to (jistě právem) hrdi.

Závěrem bychom chtěli poděkovat našim příznivcům. Bez finanční podpory Nadace Unipetrol  a naší školy bychom se do Prahy vypravili jen těžko. 

Velké poděkování si zaslouží Honza Možný, absolvent našeho gymnázia. Po celou dobu trvání projektu dělá naprosto nezištně pro náš tým víc, než si kdokoli dokáže představit. Honza je prostě náš.

Budeme moc rádi, když se závodů RC modelů s vodíkovým pohonem zúčastníme i v příštím roce – moc bychom si to přáli.

Martin Laxa

Fotogalerie zde

-------------------------

Nadace Unipetrol

HC Verva Litvínov

Horizon Educational

Zveřejněno v Zprávy
sobota, 25 květen 2019 11:54

Horizon Grand Prix - divoká karta

Před časem jsme vás informovali o národním finále Horizon Grand Prix, závodů dálkově řízených modelů aut s přídavným vodíkovým pohonem. HC Verva Racing Team, jak se náš tým oficiálně jmenuje, tehdy zvítězil v kategorii nováčků a získal 1. místo za týmovou prezentaci. Na postup do dalšího kola to stejně nestačilo a navíc jsme o tom ani nepřemýšleli.

Nadace Unipetrol, náš oficiální závodní sponzor, získala od pořadatele Horizon Grand Prix tzv. divokou kartu – kartu umožňující účast na světovém finále těchto závodů. Nadace má pod svými křídly 6 závodních týmů, ale kartu mohl dostat jen jeden z nich.

Zprávě, která dorazila 16. května 2019, jsme nechtěli věřit – divoká karta padla právě na nás. Dostali jsme černé na bílém, že se světového finále Horizon GP zúčastníme právě my. Z počáteční euforie jsme velmi brzy procitli – téměř okamžitě jsme začali stavět nový vůz, abychom mohli v opravdu silné konkurenci obstát.

Světové finále Horizon Grand Prix se uskuteční 8. června 2019 v Praze v letňanském areálu PVA Expo, kde na dráze změří své síly týmy z několika zemí – z Německa, USA, Ruska a dalších.

HC Verva Racing Team s číslem 44 je na startovní listině uveden díky Nadaci Unipetrol a oficiálním pořadatelům závodů Horizon Grand Prix. Účast ve světovém finále je pro nás velká čest.

Poděkování patří našemu gymnáziu, bez jehož podpory bychom mohli do Prahy odcestovat jen těžko.

 

Nadace Unipetrol

Horizon Educational

HC Verva Litvínov

 

 

Zveřejněno v Zprávy
neděle, 21 duben 2019 21:24

Horizon Grand Prix Ostrava

V úterý 16. dubna 2019 odcestoval tým ve složení Karel Dittrich, Jiří Kordanič (3. A), Otakar Klika, Denny Kronych (septima) a Martin Procházka (2. A) společně s Mgr. Martinem Laxou a Ing. Michalem Nechanickým do Ostravy na národní kolo Horizon Grand Prix, závodů dálkově řízených modelů aut s vodíkovým pohonem. Společně s dalšími 13 středoškolskými týmy jsme změřili své síly ve středu 17. dubna.

Co všechno závodu předcházelo? Stejně jako další zúčastněné školy obdrželo naše gymnázium stavebnici modelu auta. Úkolem týmu bylo vestavět do auta vodíkovou jednotku a celkově upravit auto tak, aby bylo schopno absolvovat šestihodinový závod s maximálním povoleným nebo menším množstvím elektrické energie dodávané z baterií, případně z vodíkové jednotky.

Krabice s autem se ve škole objevila koncem ledna – na přípravy tedy moc času nezbývalo, pouhé přibližně dva a půl měsíce. Nešlo o to jen auto postavit, ale také v rámci možností jej vylepšit, otestovat a naučit se s ním jezdit. Všechno zde uvedené vypadá možná zábavně, ale taková legrace to zas není – pod časovým tlakem už vůbec ne. Práce na RC modelu je totiž stejná jako na prototypu skutečného auta, jen všechno je (v našem případě) desetkrát menší.

Fotogalerie zde

Odpolední spíše společenská setkání se začala postupně měnit ve večerní až noční směny, při kterých se auto rozebíralo, předělávalo, znovu skládalo a v neposlední řadě testovalo. Právě ony testy v tělocvičně byly časově nejnáročnější – museli jsme podle možností odladit podvozek, změnit umístění a uchycení některých komponent, důkladně otestovat dojezd a stanovit styl jízdy.

Poslední přípravy a testy skončily v noci ze soboty 13. na neděli 14. dubna. Od této chvíle se už nic měnit nedalo, auto se nacházelo v definitivní závodní konfiguraci.

Nastal čas odjezdu. V úterý 16. dubna brzy ráno jsme se všichni sešli na mosteckém nádraží, odkud jsme s přestupem v Praze odcestovali rovnou do Ostravy. Po ubytování, kontrole auta, vyplnění inspekčního listu a krátkém odpočinku jsme z hotelu odjeli do Trojhalí Karolina. Čekala nás technická kontrola vozu a večerní trénink. Právě tam se tým dohodl, že na závodech budou řídit Jirka Kordanič, Otakar Klika a Martin Procházka, stálou službu v depu budou mít Denny Kronych a Karel Dittrich.

Náš tým se měl původně jmenovat TTT (Tým torzní tuhosti, což měl na svědomí Ing. Nechanický), ale oficiální sponzor závodu si vymínil přejmenování na HC Verva Racing Team. Zpočátku jsme změnu všichni nesli dost nelibě, ale s tím se nedalo nic dělat – zvyknout se na to dalo.  

Auto šlapalo jako hodinky i přesto, že trénink místy připomínal demoliční show - některé týmy pustily na dráhu vozy, které by šlo označit za nebezpečné, jiné týmy měly řidiče, kteří drželi ovladač snad prvně v životě. Náš tým si na dráze počínal suverénně, přece jen jsme měli alespoň něco odježděno. Po skončení tréninku jsme odešli na hotel, kde, po lehké úpravě karoserie, jsme se odebrali ke spánku, abychom byli čerství na středu, den závodů.

Ve středu v 8:00 jsme se po odevzdání baterií a hydrostiků (vodíkových bombiček) dověděli, že naše startovní číslo je 44, a začali se věnovat posledním kontrolám vozu. Všechno se zdálo být v pořádku. V klidu jsme očekávali příchod komise, pro kterou měl každý tým připravenou prezentaci svého vozu – tedy i my. Projev našich studentů musel být zajímavý, na tvářích komisařů se dosti často objevoval upřímný úsměv. Aby ne – v našem autě se nacházely karbonové držáky zhotovené z obehraných hokejek a použili jsme i několik dílků stavebnice Merkur. Komisi zcela uchvátila „guma z trenclí“, která přidržovala vodíkové bombičky. Všichni komisaři vybuchli smíchy, když se dověděli, že jsme už do auta nestihli vestavět vyhřívaná sedadla, adaptivní tempomat, klimatizaci a hlavně palubní desku s mahagonovým obložením.

Fotogalerie zde

Přiblížil se čas začátku závodu a stalo se to nejhorší, co nás mohlo v tu chvíli potkat – auto si postavilo hlavu a ani se nehlo. Nervozita v týmu stoupala, nikdo z doprovázejících učitelů zasáhnout nemohl – pravidla to nedovolovala. Čas běžel, auto stále v depu. Studenti vyzkoušeli a zkontrolovali všechno možné – nic. Po dlouhé půlhodině se ukázalo, že ono stávkování způsobila naprostá banalita (přímo pitomost), která nenapadla nikoho z nás.

Nejspíš během tréninku (spíš demoliční derby) předchozí den se nepatrně uvolnily šrouby uchycení motoru. Kvůli tomu motor nezabíral, jak měl, a auto zkrátka nejelo. Po dotažení šroubů a kontrole usazení motoru bylo vše v pořádku a od té doby vůz jezdil až do konce závodů bez problémů. Na dráhu jsme se tedy dostali s půlhodinovým zpožděním.

Co teď – byli jsme na posledním místě a takhle jsme opravdu skončit nechtěli. Martin Procházka se do auta pěkně obul a během několika minut ono půlhodinové zpoždění dohnal. Několik okamžiků se jméno našeho týmu objevovalo dokonce na 6. místě, ale po nějaké době bylo nutno zvolnit, abychom vystačili s energií – telemetrické údaje byly neúprosné. Po přibližně 15 minutách se naši řidiči střídali – jízda na dráze společně s dalšími 13 vozy byla dost vyčerpávající a vyžadovala velké soustředění.

V průběhu závodu naše umístění kolísalo, v jednu dobu jsme se propadli až na 10. pozici. Díky dobré energetické rozvaze a příznivým údajům z telemetrie jsme mohli opět zrychlit a do cíle jsme dojeli ze 14 soutěžících týmů jako osmí, což vzhledem k počátečním problémům a silné konkurenci není vůbec špatný výsledek. Při průjezdu našeho vozu pod cílovou vlajkou jsme si všichni oddychli, závod jsme úspěšně bez poruch dokončili, auto vydrželo a celou dobu jezdilo dobře.

Po fotografování jednotlivých týmů a jejich vozů čekala všechny zúčastněné poslední část programu závodního dne, vyhlášení vítězů. Odešli jsme od dráhy a usadili se před pódiem na druhé straně haly. Po skončení několika úvodních projevů jsme čekali na samotné vyhlášení vítězů jednotlivých kategorií.

Najednou zaznělo číslo 44, startovní číslo našeho týmu – byli jsme pozváni na pódium jako tým s nejlepší prezentací. Nechtěli jsme tomu věřit, dokud naše startovní číslo nezaznělo podruhé.

Do absolutního šoku jsme se dostali v okamžiku, kdy naše startovní číslo zaznělo v několika minutách již potřetí – dověděli jsme se, že jsme zvítězili v kategorii nováčků. To už byla docela silná káva, s něčím takovým jsme vůbec, ale vůbec nepočítali. Oněch několik minut slávy jsme si náležitě vychutnali a říkali si, jestli je něco takového vůbec možné. Jak vidno, je.

Nesmírně šťastní, navíc s dvěma trofejemi a pamětním listem v ruce, jsme odešli na hotel, kde jsme náš dvojitý úspěch náležitě oslavili. Jen pro pořádek: protože se jednalo o školní akci, připili jsme si NEALKOHOLICKÝM sektem.

Ve čtvrtek, v den odjezdu, jsme se z čisté zvědavosti zašli podívat alespoň na část druhého závodního dne. Všichni jsme konstatovali, že se na dráze jezdilo mnohem klidněji než ve středu a v hale nebyl tak velký hluk – druhý den už zkrátka nebyl tak živý jako ten náš. Pobavilo nás, když malý a nenápadný Trabant 601 dokázal převrátit na střechu mnohem větší a těžší auto.

Čas strávený v Ostravě se přiblížil ke svému konci. Ač neradi, odjeli jsme z Karoliny na hlavní nádraží a vydali se na zpáteční cestu - i tentokrát s přestupem v Praze. Po přibližně šesti hodinách jsme v pořádku dorazili domů.

Ve volných chvílích i během cesty jsme neřešili pomalu nic jiného než další ročník závodů a také auto, se kterým budeme závodit. Všem je nám jasné, že současný vůz by příští rok mezi silnou konkurencí už neobstál. Věříme, že se nám podaří sehnat dostatek prostředků na stavbu nového auta, abychom se mohli ostatním ukázat v jiném světle.

Fotogalerie zde

Přípravy a hlavně samotné závody s sebou přinesly několik dalších efektů. Tým docela dobře fungoval a na závodech si dokázal poradit bez pomoci doprovázejících učitelů. Studenti prakticky uplatnili některé znalosti z fyziky – věděli, jak nakládat s údaji z telemetrie a podle toho přizpůsobit styl jízdy. Během stavby auta poznali nejen samotné komponenty, ale také v autě použité materiály, a naučili se je opracovávat.

A co je nejdůležitější: zúčastnění studenti byli ochotni přípravám na Horizon GP věnovat spoustu svého volného času. Veškeré práce spojené s autem (kromě samotných závodů) probíhaly zásadně mimo výuku, což si v dnešní době zasluhuje velký obdiv.

Poděkování patří Monice Morávkové, „vodíkářce“ našeho týmu – právě ona se starala o hydrostiky (vodíkové bombičky) a o jejich používání vedla podrobnou statistiku.

Sice nepsaným, ale opravdu důležitým členem týmu se stal Honza Možný – bývalý student naší školy, který již za svých gymnaziálních let závodil s RC modely a také je sám stavěl. Spoustu věcí jsme s ním konzultovali, s jinými nám pomohl. Bez něho bychom přípravy a možná i závody zvládli jen těžko. Honza má pro nás cenu zlata.

Největší poděkování patří naší škole, která nás podpořila nejen morálně, ale také finančně. Díky tomu jsme se mohli závodů zúčastnit.

Věříme, že se budeme moci zúčastnit závodů i příští rok - moc bychom si to přáli.
Martin Laxa

Fotogalerie zde

Zveřejněno v Zprávy
sobota, 30 březen 2019 22:18

Horizon Grand Prix

V prosinci 2018 jsme se zapojili do projektu, o kterém se nedá říct, že by úzce souvisel se zaměřením naší školy, Horizon Grand Prix. O co je projekt zdánlivě vzdálenější, o to je zajímavější. Projekt je totiž zaměřen na propagaci alternativních zdrojů energie a jejich využití v praxi. Společnost Horizon se specializuje na propagaci vodíku - plynu, který začíná být využíván ve vozidlech poháněných elektrickou energií.

Potkat na silnici skutečný vodíkový elektromobil je zatím (alespoň u nás) velmi vzácné, ale současně si lze prakticky vyzkoušet, že jízda na elektrickou energii získanou při reakci vodíku s kyslíkem možná je - za vzniku vody a bez emisí. Stejně jako další zúčastněné školy obdrželo i naše gymnázium RC model auta v měřítku 1:10.

Úkolem studentského týmu je do auta vestavět dodanou vodíkovou jednotku a upravit auto tak, aby bylo schopno dojet co nejdál a pokud možno co nejrychleji. V případě dálkově řízeného modelu dodává vodíková jednotka ve srovnání s baterií pouze malou část elektrické energie, ale výrazně prodlužuje požadovaný dojezd.

Pod vedením Mgr. Martina Laxy a Ing. Michala Nechanického pracují na modelu studenti Karel Dittrich, Otakar Klika, Jiří Kordanič, Denny Kronych a Martin Procházka. Nevidelnou a přesto pro tým nepostradatelnou členkou je Mgr. Monika Morávková - palivová referentka, která se pečlivě stará o vodíkové zásobníky.

Studentské týmy ze všech zúčastněných českých škol porovnají své síly v Ostravě ve dnech 17. a 18. dubna 2019 na šestihodinovém závodu RC modelů. Zde se ukáže, jak efektivně každý tým své auto upravil - množství vodíku, které lze na závodech použít, je pevně dané stejně jako celková kapacita baterií - nic z uvedeného nelze překročit. Závodů se účastníme pod názvem HC Verva Racing Team, našim oficiálním sponzorem je HC Verva Litvínov. Nemusíme zrovna vyhrát, ale věříme, že se nám bez poruch a v pořádku podaří dojet do cíle.

Martin Laxa

 

Horizon facebook

Horizon Instagram

Zveřejněno v Zprávy

AKTUÁLNĚ Z GYMNÁZIA

 
 

Tyto stránky používají cookies. Tím, že na stránkách setrváte, souhlasíte s jejich používáním.